Jan II Kazimír, medaile míru v Oliwě 1660 - RARE

format_quoteVálka, kterou Švédové z banálních důvodů vyvolali proti Polsku v roce 1655, byla pro ně zpočátku velmi úspěšná, ale pokračovala tolika nešťastnými událostmi, že se král Karel Gustav, který ji neuváženě a zbrkle zahájil ze smutku a úzkosti v době rozkvětu, 20. února 1660 rozloučil se světem.

Před jeho smrtí se často objevovaly snahy o obnovení míru, ale jednou Karel Gustav a podruhé Poláci a Braniborští, jak se to vezme, zabránili jeho uzavření. Když si však i Francie přála mír na severu a také Poláci byli unaveni válečným úsilím, které nesmírně vzrostlo, byla za účelem vyjasnění důležitějších potíží uspořádána schůzka zmocněnců všech mocností zapojených do války v klášteře Oliwa, jednu míli od Gdaňska. Když se však zdálo, že toto místo je příliš malé, aby se tam vešli zástupci tolika národů, došlo k dohodě: francouzský zástupce, který zprostředkovává mír, bude stát v Olivě. Polští zástupci spolu se zástupci dalších mocností spřátelených s Polskem zase zůstali v Gdaňsku, zatímco Švédové byli umístěni ve vesnici Zopot, která patřila k oliwskému klášteru. Tam byli shromážděni polští, švédští a císařští poslanci, dánský král a braniborský kurfiřt, přičemž francouzský král byl prostředníkem, zatímco poslanci sjednocených provincií, kteří chtěli být rovněž prostředníky, nebyli přijati a byli zcela propuštěni.

Popis těchto obtížných a spletitých jednání lze nalézt v práci Jana Böhma, který je vytěžil a vydal z nejdůležitějších archivů a rukopisů Załuské knihovny; pro naše účely stačí říci, že jednání začala 7. ledna 1660. O několik týdnů později švédský král zemřel; jeho smrt nejenže tyto aktivity nezastavila, ale ve skutečnosti stanovení podmínek urychlila, neboť Karel XI, nástupce zesnulého krále, ještě nedosáhl věku, kdy by mohl vládnout, a Švédové si nepřáli, aby se jejich země v době králova mládí zapletla do války. Podmínky míru podepsané poslanci 3. května v 11 hodin večer byly polskou stranou potvrzeny až 8. srpna téhož roku v Gdaňsku.

Francouzským zástupcem a prostředníkem mezi Polskem a Švédskem byl Antoni de Lumbres.

Komisaři z polské strany byli Jerzy Lubomirski, velkomaršál Koruny, Jan Leszczyński, generál Velkopolska, Mikołaj Prazmowski, velký kancléř Litvy, Jan Jendrzej Morsztyn, referendarz Koronny, Władysław Rej, dvorní pokladník Koruny, a Jan Gniński, komorník Pomořanska. Švédskými zmocněnci byli Magnus Gabryel de la Gardie, podtajemník, Benedykt Oxenstyerna, senátor, a Jędrzej Guldenkau, konzultor. Za braniborského kurfiřta smlouvu podepsali Jan Owerbeck, Vavřinec Kryštof Somnitz a Adalbert Osten.

Císařovým zástupcem byl nakonec František Karol Libštěnskýformat_quote