Korunovační medaile Stanislava Augusta Poniatowského (1764) od vynikajícího rytce Tomasze Pinga.
Raženo u příležitosti korunovace Stanislava Augusta Poniatowského polským králem v roce 1764. Jeden z nejrozpoznatelnějších a nejcennějších suvenýrů z počátků vlády posledního krále republiky, který zobrazuje klasický dobový styl a symboliku královské moci.
Medaile signovaná pod krkem T. PINGO F.
Detail bezvadně rozpohybovaný a plně čitelný, pozadí s jasně zachovaným medailérským zrcadlem.
Výjimečný korunovační suvenýr, vyhledávaný sběrateli královských medailí a historie republiky.
Averz: hlava krále vpravo, na krku signatura T PINGO F.
Nápis: STANISLAVS AVGVSTVS D G REX POLONIAE M D LITH
Reverz: královská koruna na pozadí paprsků, nápis v segmentu:
EL VN VOCE VII SEPT / CORON XXV NOV / MDCCLXIV
("Zvolen jednomyslným hlasováním všech 7. září, korunován 25. listopadu 1764")
V obrubě: HANC IVSSIT FORTVNA MERERI ("Fortuna si to zasloužila").
Průměr 34 mm, hmotnost 17,80 g.
Historie posledního interregna a volby, jak zasahuje nejpočetnější část polského národa, má tolik dochovaných spolupracovníků a svědků, že popisovat ji by znamenalo projevit jistou nedůvěru ve veřejnou paměť; Proto jsem se rozhodl zastavit se u korunovace, s níž zde předkládané medaile souvisejí těsněji a která byla téměř celá obsažena v jednom městě.
První dvě medaile (č. 487, 487) jsou ty, které se rozdávaly při korunovaci na památku tak významného obřadu; první zlatá se dávala jen předcházejícím pánům a lidem vyššího postavení, stříbrná se dávala lidem vyššího postavení po nich a nepamatuji se, že by se rozdávala. Třetí medaile (č. 488), ražená v Toruni, byla rozdána obci třetí den po korunovaci, kdy král ve velmi honosném průvodu jel do misijního kostela svatého Kříže a odtud se vracel. To proto, že korunní pokladník štědře rozděloval kulové mince na všechny strany. Korunovační slavnost se konala ve Varšavě, jak předepsal volební sněm, mimo jiné z toho důvodu, že krakovský hrad, který nebyl vůbec obnoven a byl z velké části zbořen, nebyl vhodný k přijetí krále a k uspořádání shromáždění, které následovalo po korunovaci. Tento posvátný obřad vykonal v hlavním varšavském kostele svatého Jana primas hnězdenský arcibiskup Vladislav Lubienski za přítomnosti mnoha dalších biskupů, mezi nimiž byli i lvovský arcibiskup a krakovský biskup, kteří krále doprovázeli. Aby tento velkolepý obřad mohl být pohodlněji a z většího množství krajanů i cizinců viděn, bylo v kostele vybudováno mnoho stupňovitých expozic. Královské ozdoby nesli krakovský a sendomirský vojvoda a vilniuský kastelán. Meče a koruny nesli šermíři, prapory, že prapory obou národů nebyly přítomny, korunovační prapory Koruny a první z hrabských praporů V. X. lit. a ten byl lýdským praporem. Kasteláni, kterým se zatím říkalo menší kasteláni, nesli hole baldachýnu, pod nímž kráčel pěšky král. Kázání hraběte Krasického, byť velmi krátké, přednesl tehdejší lvovský prelát, koadjutor wąchockého opatství, který se brzy poté stal koadjutorem warmského biskupství a na sklonku života hnězdenským arcibiskupem. Druhý den po korunovaci se král s velkou nádherou a pod baldachýnem neseným nejvyšším magistrátem, který ve Varšavě zůstal v úřadě, vydal na radnici a odtud na tržiště, kde před ním páni s královskými ornamenty usedli na trůn postavený v severní části tržiště, kde přijal pocty hlavních měst a složil přísahu věrnosti. Při jiných dřívějších korunovacích se zachoval zvyk, že právě v den korunovace se při návratu krále z kostela na hrad rozdávaly prostému lidu peníze. Ve Varšavě musel být tento zvyk změněn, protože cesta z kostela na hrad byla příliš krátká, a tím spíše kvůli stísněnému prostoru a množství lidí velmi obtížně schůdná, což by prostému lidu ještě více ztížilo a znemožnilo přístup k vyhozeným penězům, ne bez nebezpečí pro zdraví a život těch méně pozorných a více svedených chamtivostí. Z těchto důvodů byl obřad odložen na třetí den. Z těchto důvodů byl obřad odložen na třetí den. Z krále na koni se vyklubal lid. Král na koni se představil lidu, který obsadil všechny okolní ulice, a podle starého zvyku nechal na všech stranách cechu, který se nachází pod číslem 488, blýsknout medailemi; na této medaili je králův výraz, jak ho nakreslil můj bratr půl roku před korunovací. - Kýl z tohoto znaku vyryl jeden londýnský mincíř. Kdo vymyslel nápis na rubové straně, mi není známo. Je zřejmé, že záměrem bylo vyhnout se pýše korunovačního nápisu Augusta III: Meruit et tuebitur, ale láska ke skromnosti vedla k další chybě, a to ke slovu tma a k jistému rozporu ve slovech, neboť je obtížné sladit zásluhy se štěstím. Tento nápis vysvětlil a pochválil nejvznešenější z mužů, X. Stanisław Konarski z piaristických škol ve skvělé řeči, kterou pronesl na nejpočetnějším shromáždění nejvýznamnějších lidí v tehdejší Varšavě. Zda k tomu měl nějaký zvláštní důvod, nevíme. Širší publicitu však tehdy vyvolala chvála tohoto nápisu; k tomuto názoru se podle všeho připojil i sám král. Když se první medaile pro vzdálenost míst, kde byl vyryt tarsal, dost nepovedla a výraz královy tváře se králi nepodobal, bylo rozhodnuto, poté co byl do Varšavy přivezen vynikající rytec Jan Piotr Holzhauser, nechat vyrýt nový tarsal, který by dokonaleji zobrazoval královu tvář, a po zachování výrazu rubové strany s malou obměnou nahradit starý nápis jiným, který si král sám vybral a který na medaili najdeme pod číslem 486. V roce 1928 byl vyryt nový nápis, který byl vyobrazen na rubové straně. Tato druhá medaile byla vyražena ve Varšavě v roce 1766}.
