Velmi vzácná odrůda, která není uvedena v Igerově katalogu, ale objevuje se v katalozích Kopicki (2007), Kamiński-Kurpiewski a Hutten-Czapski. V těchto katalozích je označena stupněm vzácnosti R2-R3, ale podle našeho názoru ji lze bezpečně odlišit stupněm vzácnosti R6-R7. Jiný aukční výpis tohoto typu mince se nám nepodařilo najít.
Odrůda se zkrácenou datací na konci averzní legendy a se značkou růže, erbem Lewartů a značkou větvičky a bobule na reverzu.
Pozoruhodné je, že nabízená mince má všechny znaky trojaku z roku 1595 z mincovny ve Wschowě, avšak místo znaku roštu je na reversu znak větvičky s bobulemi, který je připisován Janu Dittmarovi. Je však třeba poznamenat, že Dittmar se stal vedoucím wschowské mincovny až v roce 1597, proto nabízená mince nemůže pocházet z wschowské mincovny a předpokládá se, že byla ražena v poznaňské mincovně.
Velmi zajímavý článek o trojacích tohoto typu na svém blogu napsal pan Dariusz Marzęta, který předložil hypotézu pro vyřešení záhady výskytu mincovní značky větvičky s bobulemi na trojaku z roku 1595.
V pozadí měnových dějin Rzeczpospolité za vlády Zikmunda Vasy stála postupující měnová krize způsobená situací v Německu a příliv znehodnocených německých mincí do Polska. Zpočátku byl mincovní kurz stanoven nařízením Stefana Batoryho z roku 1580. V situaci prohlubující se krize bylo v roce 1601 rozhodnuto o zvýšení mincovního kurzu, tj. o znehodnocení nominálů v oběhu. V následujících letech došlo k dalšímu legislativnímu snížení obsahu stříbra v jednotlivých nominálech. Z nich nejdůležitější bylo nařízení z roku 1623, které zavedlo stabilní měnový systém založený na císařské měnové soustavě. Za vlády Zikmunda III. se v Polsko-litevské unii objevily nové nominály - tříkorunové mince, půlkoruny a orty. Na druhé straně byl v roce 1621 v mincovně v Bydhošti vyražen nejvyšší nominál v historii polských peněz - 100dukatówka. Jednalo se o završení intenzivní emise zlatých mincí za vlády Zikmunda III. V tomto období byly v provozu mincovny korunní (Olkusz, Wschowa, Poznaň, Malbork, Bydgoszcz, Lublin, Krakov, Varšava), litevské (Vilnius), městské (Gdaňsk, Elbląg, Toruň, Riga, Poznaň, Wschowa) a soukromá mincovna v Łobżenici. Švédské mince Zikmunda Vasy vydávaly mincovny ve Stockholmu, Rewalu a Malborku. V roce 1627 bylo rozhodnuto o zastavení vydávání drobných mincí. Toto rozhodnutí zůstalo v platnosti až do roku 1650.
Za vlády Zikmunda III. se trojáky razily v 7 korunních mincovnách (Olkusz, Poznaň, Malbork, Bydgoszcz, Wschowa, Lublin, Krakov), 1 litevské mincovně (Vilnius) a 2 městských mincovnách (Riga, Gdaňsk). Stejně jako za vlády Stefana Batoryho představovaly mezinárodní peníze, které byly snadno přijímány ve velké části střední a východní Evropy. Trojaky se razily na základě čtyř mincovních nařízení: 1580 (vzorek XIII ½ rupie, obsah ryzího stříbra - 2,059 g), 1604 (XIII ½ rupie, resp. 1,885 g), 1616 (XIII rupie, 1,561 g), 1623 (VII ¼ rupie, 0,914 g). Jako švédský král Zikmund III. razil v Rewalu městské trojaky (proof mince).
