Mince od NGC s hodnocením MS62.
Kopie s intenzivně zachovaným leskem pozadí.
Kolaps napoleonského systému v Evropě, iniciovaný Napoleonovou porážkou v moskevském tažení roku 1812, měl přímé důsledky pro následné události v Krakově a jeho okolí. Poté, co se Rusko od roku 1813 zmocnilo dosavadního Varšavského knížectví, plánoval car Alexandr I. udržet si kontrolu nad celým Polskem včetně Krakova, bývalého srdce Jagellonců.
Od května 1813 do října 1815 byl Krakov pod ruskou okupací, přičemž si zachoval formální příslušnost k Varšavskému knížectví a uplatňoval zákony z napoleonské éry. Městské úřady a departementální prefektura byly řízeny prozatímním ministerstvem vnitra, které působilo pod vedením ruské Nejvyšší národní rady. Je zajímavé, že ani ruská okupace, ani Vídeňský kongres, a dokonce ani likvidace samotného Varšavského knížectví nepřerušily činnost městské rady v Krakově.
Podle Michała Bączkowského byla existence takové rady pro ruské úřady výhodná, protože nezasahovaly do každodenního řízení na této úrovni a přítomnost takové instituce snižovala odpor místního obyvatelstva vůči cizí správě. Rada zachovávala loajalitu vůči novým úřadům, i když někteří její členové měli napoleonské sympatie, které však s postupnými Napoleonovými porážkami slábly.
Poslední zasedání rady se konalo 9. listopadu 1815, poté, co již bylo rozhodnuto o zřízení svobodného města Krakova. V listopadu téhož roku funkce městské rady a departementální prefektury dočasně převzala Organizační komise, která však v praxi nehrála ve vedení města významnější roli, neboť 20. listopadu téhož roku se konalo první zasedání Správního senátu svobodného města Krakova, který se ujal řízení Krakova i nového státu. Podle M. Bączkowského nebyl formální status města zcela jasný ještě na podzim roku 1815. Ačkoli bylo Varšavské knížectví formálně zrušeno a Krakov se stal svobodným městem, bylo třeba nový status ještě vyjasnit.
