Druhý a poslední ročník jediné zlaté mince Svobodného města Gdaňsk.
Zlato vzorku "917".
Zdravý, mincovní exemplář se zachovaným hodinovým leskem na obou stranách.
Průměr 22 mm, hmotnost 8,00 g.
Historik Jan Daniluk ve svém článku "Jak v Gdaňsku před 100 lety zuřila hyperinflace a jak se ji podařilo napravit" zveřejněném na portálu gdansk.pl píše o emisích guldenů následující: "V průvodci po Gdaňsku vydaném v roce 1931 lze narazit na seznam místních odlišností. Za takovou specialitu byl vedle výrobků z jantaru, lihovin (machandel a goldwasser), uzených rybích pochoutek, leptů zobrazujících historické památky a krystalů vyráběných v místních brusírnách a gdaňských poštovních známek uznán i gdaňský gulden, měna Gdaňska, která se používala již delší dobu. Přijetí guldenů však předcházely velmi bouřlivé události.....
Dr. Volkmann původně plánoval provést celou reformu bez polské účasti a prezentoval ji výhradně jako "vnitřní záležitost" Svobodného města bez polské účasti. Polská vláda protestovala a požadovala, aby vzhledem k tomu, že je třeba opravit finanční systém Gdaňska, byla na jeho území zavedena polská marka. Věc však ztroskotala na finančním výboru Společnosti národů, který zase poukázal na to, že hospodářská situace Polska je v té době příliš nestabilní. Aniž bychom zacházeli do podrobností, byla nakonec 22. září 1923 před Finančním výborem Společnosti národů podepsána zvláštní dohoda o důkladné měnové reformě svobodného města. Gdaňskou stranu zastupoval již několikrát zmíněný doktor Volkmann a polskou stranu generální komisař Polské republiky v Gdaňsku Leon Plucinski. Nová měna měla být založena na libře šterlinků, ale v poměru 1:25, a její zavedení nemělo bránit (teoreticky) budoucímu měnovému sjednocení Svobodného města s Polskem. Emitentem nové měny byla určena nová banka Gdański, v jejímž základním kapitálu měly mít podíl i polské banky (těch v meziválečném Gdaňsku působilo poměrně hodně).
Dramaticky se zhoršující hospodářská a sociální situace v Gdaňsku však donutila gdaňské úřady na podzim 1923 podniknout další kroky, než mohla ustanovení výše zmíněné dohody vstoupit plně v platnost. Dne 20. října přijal Senát zákon, který zaváděl do oběhu novou účetní jednotku s pevnou hodnotou a stanovil, že pouze do 1. prosince mohou být používány jiné platební prostředky (kromě německé marky) (např. dříve popsané šeky a poukázky). K provedení těchto ustanovení byl Senát nucen vzít si nový, velký úvěr. Dne 24. října zahájila činnost Gdaňská centrální banka (Danziger Zentralkasse). Vydávala první tzv. dočasné guldenky neboli guldenové poukázky, které rychle vytlačily německou marku. Zákon o dočasných guldenech byl ve zjevném rozporu s dohodou vypracovanou mezi Polskem a gdaňskými úřady necelý měsíc předtím (podle níž mohla být emitentem nové měny pouze Gdaňská banka). Otázka měnové reformy ve Svobodném městě se opět stala příčinou konfliktu, i když krátkodobého - polská strana brzy souhlasila s akceptací tzv. přechodných guldenů polskými finančními institucemi.
Nakonec 20. listopadu 1923. Gdaňský senát přijal zákon o zavedení guldenu, což je třeba považovat za formální datum zavedení nové měny. V souladu s ústavou byla současně uzavřena odpovídající dohoda s Polskem. Další právní akty vydané ke stejnému datu upřesnily emisi nové měny (tzv. mincovní zákon), resp. jejího emitenta (tj. banku Gdański, která po svém vzniku v březnu 1924 převzala majetek současně zrušené, výše zmíněné Gdaňské centrální banky). Ražba známek pro mince a první série peněz byla objednána v Německu. První guldeny dorazily do Gdaňska 18. prosince 1923. Od 1. ledna 1924 se guldeny staly jediným platným platidlem ve Svobodném městě Gdaňsku."
