Vzácný a vyhledávaný ročník.
Jedna z nejtěžších mincí druhé republiky.
Varianta s 13mm mezerou mezi LEX SALUS.
Nadprůměrný exemplář s fragmenty mincovního lesku v jemné a rovnoměrné patině.
Jerzy Chałupki ve svém "Specializovaném katalogu polských mincí 20. a 21. století" píše o pětihaléři Nike následující: "Objednávka ministerstva financí činila 28 milionů pětihaléřů, což postavilo mincovnu před mimořádně obtížný úkol. V počátečním období nebyla mincovna schopna sama vyrobit dostatečný počet kotoučů, natož hotových mincí. Metodou pokusů a omylů bylo zjištěno, že nejvhodnější posloupnost fází výroby polotovarů je následující: řezání polotovarů z nebělených plechů, žíhání, bělení, inkasování. Ukázalo se však, že takto připravené kotouče jsou matné a stříbro z jejich povrchu ulpívá na razidlech při ražbě. Problém byl vyřešen výrobou automatů na leštění kotoučů (jeden byl předán mincovně v Bruselu).
Nike je první hromadně raženou mincí druhé republiky s nápisem na hraně. Nápis "SALUS REIPUBLICAE SUPREMA LEX" - Dobro republiky je nejvyšší zákon, měl ospravedlnit nedávný květnový převrat. Původně mincovna vyrazila nápis na stroji, v němž se kotouč pod vysokým tlakem převaloval přes plochou desku s vypouklými písmeny. Stroj byl příliš neefektivní, proto bylo vyvinuto nové, účinnější zařízení, v němž byla deska s nápisem tvarována jako disk. Na některých mincích jsou na okraji patrné charakteristické "vlnky". Tam, kde byl nápis vytištěn hluboko do okraje, se povrch kotouče stal vypouklým a lépe přijal kresbu razidla (v tomto případě okraj okraje).
Na pětidolarových mincích Nike lze pozorovat různé varianty nápisu na okraji.
Základní, nejběžnější dvě jsou
I - mezera mezi LEX a SALUS je 10 milimetrů,
II - mezera mezi LEX a SALUS je 18 milimetrů.
Existují i mince, na nichž je mezera 8 nebo 13 milimetrů. Varianta I se vyskytuje na nikách ražených ve Varšavě i v Bruselu. To potvrzuje informaci, že jak zde, tak tam byly použity disky z jediného zdroje - Anglie."
