Vzácná medaile od významného gdaňského medailéra Sebastiana Daadlera, ražená v roce 1644 u příležitosti mírových jednání ukončujících třicetiletou válku (1618-1648).
Vystavený exemplář je variantou bez signatury SD a datace v averzní části.
Dobře zachovaná medaile je pokryta atraktivní starou patinou s fragmenty lesku. Na pozadí jsou patrné četné vrypy, které však výrazně neovlivňují celkový dojem. Stále se prezentuje příjemně a čitelně, se zřetelným reliéfem.
Vzácný předmět s velkou historickou hodnotou.
Averz: alegorické postavy symbolizující válku a mír v objetí; vlevo ruka s glóbem a kaduceovou holí, vpravo kartuše a kopí opřené o strom.
Legenda: AMBIUGO PAX ET BELLUM LUCTAMINE CERTANT, PAX, EUROPA VOVET, LÆTA TROPHÆA FERAT(Mír a válka bojují ve sváru, Evropa touží po míru, ať přinese radostné trofeje).
Revers: panorama města Münsteru; personifikace Míru držící hůl Caduceus, obilné klasy a ratolesti, stojící na poražené postavě Války; po stranách alegorie Spravedlnosti a Bohatství.
Legenda: LÆTA TROPHÆA TULIT VICTO PAX OPTIMA BELLO, NUNC TEMIS IN TERRAM ET COPIA PULSA REDIT(Nejlepší mír přináší radostné trofeje po vítězství nad válkou, nyní se na zem vrací Spravedlnost a Bohatství).
Průměr: 61 mm
Hmotnost: 60,73 g
Válka, kterou Švédové z banálních důvodů vyvolali proti Polsku v roce 1655, byla pro ně zpočátku vedena velmi úspěšně, ale přesto měla tolik nešťastných příhod, že se král Karel Gustav, který ji neuváženě a impulzivně ze smutku a úzkosti v době rozkvětu zahájil, 20. února 1660 rozloučil se světem.
Před jeho smrtí se často objevovaly snahy o obnovení míru, ale jednou Karel Gustav a podruhé Poláci a Braniborští, jak se to vezme, zabránili jeho uzavření. Když si však i Francie přála mír na severu a také Poláci byli unaveni válečným úsilím, které nesmírně vzrostlo, byla za účelem vyjasnění důležitějších potíží uspořádána schůzka zmocněnců všech mocností zapojených do války v klášteře Oliwa, jednu míli od Gdaňska. Když se však zdálo, že toto místo je příliš malé, aby se tam vešli zástupci tolika národů, došlo k dohodě: francouzský zástupce, který zprostředkovává mír, bude stát v Olivě. Polští zástupci spolu se zástupci dalších mocností spřátelených s Polskem zase zůstali v Gdaňsku, zatímco Švédové byli umístěni ve vesnici Zopot, která patřila k oliwskému klášteru. Tam byli shromážděni polští, švédští a císařští poslanci, dánský král a braniborský kurfiřt, přičemž francouzský král byl prostředníkem, zatímco poslanci sjednocených provincií, kteří chtěli být rovněž prostředníky, nebyli přijati a byli zcela propuštěni.
Popis těchto obtížných a spletitých jednání lze nalézt v práci Jana Böhma, který je vytěžil a vydal z nejdůležitějších archivů a rukopisů Załuské knihovny; pro naše účely stačí říci, že jednání začala 7. ledna 1660. O několik týdnů později švédský král zemřel; jeho smrt nejenže tyto aktivity nezastavila, ale ve skutečnosti stanovení podmínek urychlila, neboť Karel XI, nástupce zesnulého krále, ještě nedosáhl věku, kdy by mohl vládnout, a Švédové si nepřáli, aby se jejich země v době králova mládí zapletla do války. Podmínky míru podepsané poslanci 3. května v 11 hodin večer byly polskou stranou potvrzeny až 8. srpna téhož roku v Gdaňsku.
Francouzským zástupcem a prostředníkem mezi Polskem a Švédskem byl Antoni de Lumbres.
Komisaři z polské strany byli Jerzy Lubomirski, velkomaršál Koruny, Jan Leszczyński, generál Velkopolska, Mikołaj Prazmowski, velký kancléř Litvy, Jan Jendrzej Morsztyn, referendarz Koronny, Władysław Rej, dvorní pokladník Koruny, a Jan Gniński, komorník Pomořanska. Švédskými zmocněnci byli Magnus Gabryel de la Gardie, podtajemník, Benedykt Oxenstyerna, senátor, a Jędrzej Guldenkau, konzultor. Za braniborského kurfiřta smlouvu podepsali Jan Owerbeck, Vavřinec Kryštof Somnitz a Adalbert Osten.
Císařovým zástupcem byl nakonec František Karol Libštejnský}.
