Vzácná a mimořádně působivá korunovační medaile od H. P. Groskurta z roku 1734, signovaná pod poprsím.
Korunovace Augusta III. polským králem proběhla ve wawelské katedrále a na reversu prezentovaného předmětu lze obdivovat výtečné vyobrazení této scény s důrazem na nejmenší detaily.
Dobře zachovalý, bez výrazných vad ovlivňujících recepci. Místní barevná patina krásně ladí se zrcadlem medaile.
Skvostný numismat, který je krásným zvěčněním historických událostí.
Averz: poprsí Augusta III. vpravo, s dlouhými rozpuštěnými vlasy, ve zbroji s pláštěm sepnutým na rameni, pod poprsím signatura A. P. GROSKVRT.
D G AVGVSTVS III REZ POL M D LITH D SAX EL (Z Boží milosti August III, král polský, velkokníže litevský, vévoda kurfiřt saský).
Reverz: Korunovační scéna, v níž biskup vkládá korunu na hlavu knížete klečícího před oltářem v přítomnosti dalších dvou biskupů a mnoha osob oblečených v typicky polských šatech, v části ELECT V OCT MDCCXXXIII CORONATIS XVI JAN MDCCXXXIV (Zvolen 5. října 1933. Korunován 16. ledna 1734).
CONCORDIBUS LIBERAE GENTIS SUFFRGIIS (Jednomyslným hlasováním svobodného lidu)
format_quoteV tomto článku jsme shromáždili všechny medaile (č. 370-374), ražené u příležitosti volby a korunovace polského krále Augusta III.Tímto tématem bychom se zde měli zabývat podrobněji. Konvokační sněm, svolaný po smrti Augusta II. byl mimořádně bouřlivý, zejména kvůli tehdy rozšířené nelibosti vůči takovým zámožným disidentům či odpůrcům, které sněm jednomyslně prohlásil za nezpůsobilé zastávat úřady v zemi, s dodatečnou výhradou, že se nesmějí opovážit hledat podporu u cizích dvorů. Toto ustanovení, které bylo v souladu se zásadami uvážlivé politiky, se zdálo být nepříjemné a zatěžující v zemi, kde po téměř dvě století každá politická strana, kdykoli se cítila slabší, hledala podporu u vnějších mocností.
Pokud šlo o samotnou volbu, stavy se přísahou zavázaly, že nezvolí králem nikoho jiného než rodilého Poláka, katolíka a člověka, který nemá vojsko ani dědičné země za hranicemi republiky.
To bylo samozřejmostí, byť krytou vyloučením z trůnu saského kurfiřta, syna Augusta II, který byl jediným z uchazečů o polskou korunu v této kategorii.
Kurfiřt, uražený tímto činem, se obrátil na jiné mocnosti, aby získal polskou korunu.
Císař Karel VI. přislíbil svou pomoc, pokud to nebude odporovat svobodám polského národa. Ne tak umírněná, nebo spíše ne tak pokrytecká, byla ruská carevna Anna, která slíbila podpořit kurfiřtovu žádost svým vojskem.
Na druhé straně francouzský král Ludvík VI. doporučil na trůn svého tchána Stanislava Leszczyńského, jehož stranu slíbil podpořit zbraněmi. Francouzské sliby však byly iluzí a její pomoc byla příliš vzdálená proti moskevskému vojsku, které již vstoupilo na hranice Polska.
Manifest vydaný v té době ruským vojevůdcem prohlašoval, že císařovna Anna se staví proti volbě Stanislava Leszczyńského v duchu smlouvy uzavřené mezi Rzeczpospolitou a Petrem I. v letech 1716 a 1717, na jejímž základě byl Stanislav navždy sesazen z polského trůnu.
Příčinou tohoto lživého prohlášení byli sami Poláci, neboť když se krátce před smrtí Augusta II. roznesla zpráva, že král hodlá v rozporu se zákonem rozdělit některé úřady, primas a někteří další páni napsali ruské carevně a německému císaři dopis, v němž je žádali o podporu proti údajnému přivlastnění dvora.
Nedůslednost Poláků, nevyléčitelná nemoc tohoto národa, usnadnila cizincům uskutečnit jejich pro naši zemi zhoubné záměry. Sněmy byly ve vzájemném rozporu, některé trvaly na zásadách přijatých na konvokačním sněmu, jiné nechtěly přijmout jeho zákony. Uprostřed této nejednoty začal 25. srpna 1733 ve Varšavě volební sněm.
Francouzská strana byla favorizována nestejně velkým počtem poslanců. Existovala však opozice, která se z obav před vlivem Ruska a německého císaře vyslovila pro saského kurfiřta. Přívrženci saského kurfiřta, mezi nimiž byli kníže Wiśniowiecki, litevský podkancléř, Jan Lipski, krakovský biskup, Stanisław Hozyusz, poznaňský biskup, Antoni Poniński, korunní soudce, a několik dalších, se postavili proti jednání Sejmu a přesunuli se do Prahy.
Dne 9. září přijel král Stanislav do Varšavy v přestrojení za kupce, pod cizím jménem, na své cestě z Francie do Polska.
Dne 11. září objížděl primas provincie a sbíral hlasy, z nichž většina byla pro Stanislava. Horlivost Stanislavových stoupenců však nedovolila tuto formalitu splnit. Neodolal naléhání Stanislavových věrných stoupenců a kolem poledne 12. září 1733 ho primas prohlásil králem.
Dne 21. září složil nový panovník přísahu pacta conventa, ale po přiblížení moskevských vojsk se necítil ve Varšavě bezpečně a odjel do Gdaňska.
Po jeho odjezdu se přívrženci saského rodu, kteří čítali sotva setinu kurfiřtů shromážděných u Varšavy, shromáždili u obce Kamień nad Wisłą, kde byl kdysi na trůn povolán Henryk Walezyusz, a tam pod krytím ruských vojsk prohlásili 5. října saského kurfiřta králem.
Jeho korunovace se konala 17. ledna 1734.
To, co zde bylo řečeno, dokazuje, že to nebyla svobodná volba, ale zbraň cizího vojáka, která dosadila Augusta III. na polský trůn.
Účinky tohoto cizího vlivu se u nás brzy projevily, když v tajné radě polského krále zasedali ruští a rakouští ministři a sasští vůdci a psali pro národ zákony. Důkazem toho jsou zápisy ze zasedání královské tajné rady, která se konala v červenci a srpnu roku 1734, krátce po dobytí města Gdaňsk ruskou armádou a v době, kdy žádná evropská mocnost kromě Rakouska a Ruska neuznala Augusta III. za polského králeformat_quote
