Extrémně vzácný, dokonce unikátní první ročník dvou mincí Augusta III Sas.
Na rubu iniciály IGS Johanna Georga Schomburga, mincmistra drážďanské mincovny v letech 1716-1734.
Položka, která není uvedena v katalozích Marseburger, Schnee ani Davenport!
Mince v katalogu Kahnt se stupněm vzácnosti LP, což znamená Liebhaberpreis (amatérská cena).
Na aukčním trhu v Polsku není uvedena.
V katalogu Helmuta Kahnta autor uvádí pouze jednu nabídku ze 7. aukce Heidelberger Munzauktion Herbert Grun z roku 1992, kde se tehdy tento typ dvojmince prodal za 8000 DM (německých marek)!
Kopie se zachovalým reliéfem, pozadí s otluky a oděrkami, ale stále s prvky mincovního lesku. Na okraji ražba.
Unikátní ročník, poprvé uvedený na světový trh po více než třiceti letech. Položka do specializovaných sbírek ražby Augusta III Sas, jejíž další uvedení se nebude opakovat po mnoho let.
Averz: poprsí krále obrácené vpravo.
D G FRID AVGUST REX POL DUX SAX I C M A & W
Reverz: polský a saský erb, mezi nimi královské jablko, pod nimi iniciály IGS Johanna Georga Schomburga, mincmistra drážďanské mincovny v letech 1716-1734, pod nimi mincovní značka hak
SAC ROM IMP ARCHIM ET ELECTOR 1734
Průměr 46 mm, hmotnost 58,35 g
Po smrti Augusta II. silného stálo Společenství před nutností zvolit nového panovníka. Velká část šlechty spolu se svými magnátskými vůdci si přála polského kandidáta, který by nebyl závislý na sousedních mocnostech, jež se k polskému státu chovaly stále bezohledněji. Již v univerzáliích svolávajících konvolut primas Teodor Potocki navrhoval, aby bylo cizincům znemožněno kandidovat. Všechny zraky se upíraly na Francii, která deklarovala podporu populárnímu bývalému králi Stanisławu Leszczyńskému.
Mezitím o polské koruně vážně uvažoval i saský kurfiřt a princ Fridrich August, syn zesnulého panovníka. Podařilo se mu získat podporu ruského a rakouského dvora. Ještě krátce předtím Moskva a Vídeň nechtěly na polském trůně vidět ani saského prince, ani Leszczyńského, ale když si nyní uvědomily, že možnost zvolení druhého jmenovaného je krajně nežádoucí, rozhodly se opustit nejistou kandidaturu portugalského infanta dona Emanuela a podpořit Wettina, čímž se na nich stal silně závislým. Byla uzavřena zvláštní dohoda, podle níž Fridrich August výměnou za svou podporu uznal práva arcivévodkyně Marie Terezie na dědictví trůnu po jejím otci císaři Karlu VI. a souhlasil s předáním kurlandského léna Ernestu Bironovi, oblíbenci carevny Anny.
Brzy se ukázalo, že Sasko má potenciál získat značnou podporu polské šlechty. V srpnu začal volební sněm. Po příjezdu do Varšavy byl Stanisław Leszczyński jednomyslně zvolen králem poslanci shromážděnými na volebním poli, ale jeho protivníci se tehdy nacházeli na pražské straně Visly a hlasování ve Woli se nezúčastnili. O tři dny později opustil Leszczyński hlavní město a vyděšen blížící se ruskou armádou odjel do Gdaňsku. Poslanci pak na pražském Kamionku pod ochranou ruských vojsk využili precedentu dvojích voleb v polských dějinách a zvolili Fridricha Augusta, který přijal jméno August III. Následovala dvouletá válka o polské nástupnictví. Výsledkem bylo, že po slavnostní korunovaci Augusta III. na hradě Wawel a útěku poraženého Leszczyńského se nálada v republice uklidnila a znepřátelené strany a magnátské skupiny se usmířily.
