Medaile připomínající zvolení Augusta II. Silného polským králem.
Ve scéně na reverzu vidíme panovníka jako "Herkula Saského", který se zabitou hydrou u nohou míří k polské koruně.
Medaile je signována v průřezu paže G. H. (Georg Hautsch).
Variace bez nápisu na okraji.
Díky atraktivnímu designu a historické události, kterou nabízená medaile zobrazuje, je těžké přejít tak zajímavou hodnotu lhostejně.
Averz: poprsí Augusta II. silného ve zbroji, obrácené vpravo.
FRID . AVG . D . G . ELECT . SAX - IN REGEM POLON - ELECT - 1697 (Fridrich August, kurfiřt saský z Boží milosti, korunovaný králem v roce 1697).
Reverz: Král v plné postavě a zbroji, šlape po hydře, v levé ruce drží palcát, před ním bohyně, která mu podává korunu, v segmentu HERCVLI SAXONICO (saský Herkules).
NEC ME LABOR ILLE GRAVABIT (Tato práce mě nebude zatěžovat)
Stříbro, průměr 43 mm, hmotnost 23,60 g
format_quoteZvolení Augusta II. na polský trůn bylo důvodem pro zde umístěné medaile (č. 266, 267). Na tento významný předmět bychom se měli podívat blíže.Po smrti Jana III. jeho nejstarší syn, kníže Jakób, nečekaje na to, až ho lid jmenuje na trůn, a zřejmě v domnění, že zdědil otcovo nadání, zásluhy a právo na korunu, nechal své stráže přísahat mu věrnost a podepsal se bez připojení příjmení.
Toto chování knížete Jakuba, odporující zákonům země, od něj odvrátilo mnoho významných občanů; ještě více mu však uškodila jeho vlastní matka, která na konvokačním sněmu doporučila poslancům, aby ho na trůn nejmenovali, pokud nechtějí přijít o vlast. Důvodem takového nepřátelského chování Marie Kazimíry byla její zášť vůči nejstaršímu synovi za to, že se vzdal zbylých otcových pokladů.
Na volebním shromáždění, které se konalo v květnu 1697, se objevilo několik uchazečů o korunu: Karel Falcgrave, bratr palatina Rýnského, Leopold vévoda Lotrinský, Livius Odescalchi, syn papeže Inocence XI. a princ Jakub, podporovaný vídeňským dvorem. Královna vdova, která měla ke staršímu synovi stále odpor, doporučila státu svého mladšího syna Alexandra a vévodu Maxmiliána, bavorského kurfiřta, svého zetě. Nakonec francouzský vyslanec opat Polignac doporučil Polákům na trůn prince de Conti. Tento obratný, nebo spíše zvrhlý ministr, který zneužil přátelství, jímž se za vlády zesnulého krále přihlásil k Sobieskému, využil peněz, které mu zanechal Jan III. k získání příznivců pro vévodu Contiho. Tentýž Polignac, když získal na svou stranu primasa Radziejowského, udělal tolik, že královna vdova musela opustit Varšavu.
Vévoda de Conti měl již blízko ke koruně, když se o ni ucházel nový kandidát; byl jím Fridrich August, kurfiřt saský, proslulý čerstvým vítězstvím nad Turky v Uhrách, který nedávno přestoupil na katolickou víru.
Pro volbu nového krále byl stanoven den 26. června 1697. Zpočátku se na poli volby bránili kontinentálové neboli Parthia de Conti, jak se jim tehdy říkalo, ale když rakouský poslanec oznámil, že se císař vzdává prince Jakuba a přijímá saského kurfiřta, získal princ brzy mnoho nových příznivců. Obě strany byly stále ve shodě, když primas Radziejowski 27. června v 18 hodin násilně převzal klíče od kostela svatého Jana ve Varšavě a tam jmenoval prince de Conti na polský trůn. O několik hodin později ve stejném kostele prohlásil kujavský biskup Stanisław Dąbski saského kurfiřta za krále. O půlnoci opět generál dělostřelectva Marcin Kątski nařídil vypálit děla na počest knížete de Conti. Krátce nato bylo totéž učiněno za Fridricha Augusta.
V noci z 27. na 28. června saská strana dále zesílila a následujícího rána velké shromáţdění senátorů, poslanců a šlechticů potvrdilo volbu Fridricha Augusta na volebním poli.
To je celkový nástin příběhu volby Augusta II. na polský trůn. Zajímavé podrobnosti o této události najde čtenář v dopisech osob, které na této scéně sehrály nejdůležitější roli, totiž kardinála Radziejowského a opata de Polignac, francouzského vyslance; první dva vyjímáme z originálů, třetí jsme viděli v rodinném archivu Potockýchformat_quote
