Velmi vzácná medaile z Poniatowského stříbra ražená v roce 1770.
V katalogu sbírek Královského zámku ve Varšavě - muzea, svazek 2, se o tomto předmětu píše: "Králi Stanislavu Augustovi se připisuje myšlenka této medaile, vydané nejspíše jako odměna partyzánům za jejich podporu během politických potíží, v nichž se Polská republika ocitla v době Barské konfederace. To názorně ilustruje reverz, na němž je zobrazena státní loď na rozbouřeném moři, plující mezi skalisky (implicitně mezi Skyllou a Charybdou). Je zobrazen v konvenci all'antica: loď je stylizována jako antická galéra, šest námořníků sedících zády (sic!) ke kormidelníkovi má na sobě antickou zbroj a štíty s různými erby zemí Rzeczpospolité - podle Albertrandiho ([b.d.] b, č. XXIX) jde o Poznaňsko, Kališsko, Podolí a Rus. Mohlo by jít jak o doslovné vyobrazení jednoho z Aeneových dobrodružství (jak se domnívá M. Stahr 2008 na základě lemu reverzu; Stahr 2008, s. 172), tak o politickou propagandu - reakci na kroky císařovny Kateřiny II. Přijatelná je také interpretace, že šesti statečnými společníky kormidelníka - tedy samotného krále Stanislava Augusta - byli August a Michał Czartoryski, Andrzej Zamoyski, Stanisław Lubomirski, Antoni Przezdziecki a Jan Borch (Zienkowska 1998, s. 216). Ne cede malis - motto na reversu medaile - je citátem z Aeneidy (Vergilius, VI, 132/95), který v širším překladu T. Karyłowského (Vergilius, Aeneida, Wrocław 1980, s. 158) zní: "Zlu neustupuj, ale proti směle jdi, / kam ti osud dovolil!".
Medaile není opatřena datací, ale nesporně vznikla v roce 1770. "Thornische Wöchentliche Nachrichten und Anzeigen" pod datem 17. května toho roku uvádějí, že "v těchto dnech byla ražena medaile s nápisem NE CEDE MALIS, která se jako zvláštnost na znamení zvláštní milosti dává". Na averzu medaile je oficiální vyobrazení krále používané na medailích Stanislava Augusta od roku 1766 , Medaile je známá ve zlatě, stříbře a bronzu (bronzové jsou obvykle nově ražené); podle vyobrazení na reversu se nazývá vyobrazení lodi. Dochovaná, i když prasklá, reverzní ražba byla v roce 1868 odvezena do Petrohradu, do Polska se vrátila po Rižském míru, v roce 1924."
Medaile je v katalogu Hutten-Czapski označena stupněm vzácnosti pouze R2, což zcela neodpovídá její dostupnosti na sběratelském trhu.
Původní stará ražba v ryzím STŘÍBŘE s typickou sponou na okraji, která odlišuje původní ražbu od pozdějších tisků.
Vynikající stav zachování a kvalita ražby s dokonale zachovaným detailem královského vyobrazení. Pozadí s intenzivním mincovním zrcadlem a lokálně zbarvenou patinou. Nádherná medaile!
Averz: hlava krále s uvázanou královskou bindou, vpravo pod krkem iniciály mincmistra I. P. H.
STANISLAUS AUGUSTUS D G REX POLONIAE M D LITUA (Stanislav August z Boží milosti král polský, velkokníže litevský).
Reverz: Loď na rozbouřeném moři, plující mezi dvěma skalisky, šest mužů u vesel a kormidelník, kteří ji řídí, muži oblečeni ve starobylých krojích s pážaty na hlavách, u vesel různé štíty.
NE CEDE MALIS (Nenechte se přemoci nepřízní osudu)
Stříbro, průměr 40 mm, hmotnost 26,32 g
format_quote.Touha Rusů ovlivňovat vládu v Polsku, nepřekonatelná tvrdohlavost katolíků odmítajících vše, co si disidenti přáli, neklidná mysl disidentů a tendence upřednostňovat vlastní prospěch před prospěchem vlasti, pýcha mocnějších pánů krytá zdáním náboženství, pýcha mocnějších pánů krytá rouškou náboženství, která je vedla k usilování o nejvyšší hodnosti, mrazivá nenávist ostatních pánů, neurčité znásilnění, jehož se dopustil kníže Repnin, ruský vyslanec v Polsku, to vše vyvolalo v Polsku strašlivé bouře a oheň, který, jak říkávala Katylina, neuhasí voda, ale zadusí rány. Tehdy jakoby pod heslem, pod záminkou pomsty za křivdu a obrany před násilím, uzavřeli mezi sebou unii nebo na sebe vzali roušku unií, jedni toužili po novém uspořádání věcí ve svůj prospěch, druzí chtěli ukojit dlouholetou nenávist, někteří, kteří z veřejné nouze doufali rozmnožit vlastní zisky, někteří v malém počtu, kteří chtěli, aby ruský národ, respektive kníže Repnin, setřásl z ramen Polska nesnesitelné jho, a kteří očekávali, že zničí nebo alespoň oslabí to, co bylo násilně rozhodnuto na sněmu roku 1768. Ale s jejich myslí, tak rozptýlenou různými záměry, se nepodařilo uskutečnit nic slušného, nic moudrého, co by bylo skutečně ku prospěchu vlasti. Vraždy, loupeže a požáry ničily celé Polsko, naděje byly chabé a neopodstatněné a víra byla dána těm, jejichž laskavým přáním bylo vidět Polsko roztrhané neshodami. V čele stáli hrdinové drsné mysli, divokých mravů, zbavení rozvahy, nemající vůbec žádné zkušenosti; pod nimi bojovala tlupa mužů málo poslušných, z nichž větší část tvrdila, že se narodila, aby velela, a ne aby poslouchala rozkazy. Vítězství byla vzácná a porážky časté, majetek pokojných občanů placený, úkryt před sousedy nejen pro uprchlíky, ale i pro zločince povolený, to je soubor neštěstí, která v této době tížila Polsko. To jsou věci, na které král pohlížel s velkou lítostí, které snášel s neobyčejnou vytrvalostí a které musel moudře řešit; proto z nápisu na této medaili, převzatého z Vergiliovy Aeneidy, knihy VI, dával najevo nejen sílu svého vlastního umu, ale snažil se jí nadchnout i ostatní pracující na lodi pod jeho kormidlem.Vrátíme-li se k medaili, je zde dvojí chyba: za prvé, že veslaři nesedí správně u vesel; měli by mít tváře obrácené ke kormidelníkovi, což je vyjádřeno opačně. Druhá chyba spočívá v tom, že plachta je ponechána rozvinutá na stožárových tyčích, čímž je práce veslařů při protivětru zbytečná. Tuto poslední chybu však lze vysvětlit tím, že při plavbě mezi skalisky, kde může být příval vody ostřejší, chtějí brzdit kurz lodi s roztaženými plachtami, aby se jim podařilo úspěšněji a bezpečněji proplout těmi strašnými stržemiformat_quote
