Poprvé v historii!
Velmi vzácná STŘÍBRNÁ medaile z cyklu Královská suita s vyobrazením Vladislava I. Loketského od Holzhaeussera, signovaná iniciálami I.P.H.F.
Královská suita je jednou z nejžádanějších a nejvyhledávanějších medailových sérií v polské numismatice, medaile do ní zařazené se na aukčním trhu objevují mimořádně vzácně a vždy vzbuzují velký zájem.
Nádherně zachovalý exemplář s mimořádně intenzivním medailérským zrcadlem, díky němuž medaile vypadá znamenitě. Otevřená plocha jemně otřená, což je typický rys mnoha medailí z období polské královské moci. Detaily vynikající.
Při okraji jemně ohnutá. Škrábanec na averzu.
Listiny královské suity vyžadují od aukce k aukci stále větší finanční nasazení, což potvrzuje jejich nesmírnou oblibu mezi sběrateli medailí královopolského období.
Nabízený exemplář v pro suitu neobvyklém stavu dochování. Nicméně její vzácnost nám dává jistotu, že v aukční síni bude o vzrušení postaráno. Položka chybí v mnoha nám známých sbírkách, které si vzaly za cíl shromáždit celou sérii.
Averz: poprsí Ladislava I. Krátkého ve zbroji s medvědem, vpravo pod poprsím iniciály rytce I. P. H. F.
VLADISLAUS LOCTICUS SEU CUBITALIS (Vladislav Krátký)
Reverz: Nápis v jedenácti řádcích
CASIMIRI CUJAVIAE DUCIS FILIUS, TER EXUL, ET REDUX IN PATRIAM ET SOLIUM, DISJECTAS REGNI PARTES COLLEGIT, ET OBIIT A DOMIN 1333 AETAT 73 REG 13 D 2 MART (Syn Kazimíra Kujavského (knížete), kdysi vyhnanec, po návratu do vlasti sebral a sjednotil rozptýlené části státu. Zemřel roku Páně 1333 ve věku 73 let, vládl 13 let, 2. března).
Stříbro, průměr 45 mm, hmotnost 41,87 g
První sada medailí s vyobrazením polských králů vznikla z iniciativy Stanislava Augusta Poniatowského, který ji koncem 70. let 17. století svěřil dvornímu medailérovi Janu Filipovi Holzhaeusserovi. Na reversu sady se nacházejí latinské věty oslavující činy a zásluhy portrétované osoby, jejichž autorem byl sám Stanisław August Poniatowski. Holzhaeusser zhotovil prvních jedenáct medailí a po jeho smrti v roce 1792 zbylých dvanáct v letech 1792-1795 již zhotovil Jan Jakub Reichel.
Marta Męclewska ve své studii "PRAWDA I LEGENDA O MEDALIERSKIEJ SERII KRÓLY POLSKICH Z CZASÓW STANISŁAWA AUGUSTA" ("PRAVDA A LEGENDA O MEDALIERSKIEJ SERII KRÓLY POLSKIEJ Z ČASÓW STANISŁAWA AUGUSTA" ) píše: "...Stanisław August vetkl svou novou medailovou sérii, jistě ne náhodou, do o dvě desetiletí staršího programu výzdoby Mramorového sálu na Varšavském zámku. Výběr panovníků pro výzdobu Mramorového sálu i pro medailovou sérii vycházel z aury osvícenského věku. Absence legendárních panovníků, dále pak středověkých panovníků, dokonce i korunovaných (linie králů je nepřerušená až od Vladislava Loketského), vypovídá o vědomém omezení na ty, kteří se svými úspěchy nejvíce zapsali do dějin Polska. To odpovídalo duchu kritického osvícenského historismu, který se opíral o písemné dokumenty. Adam Naruszewicz, který v roce 1777 zaslal králi první brulion Historie národa polského, napsal: "Kazimíra Velikého jsou skutečně dějinami pouhého válčení bez vědy, zákonodárství, vlády a ekonomiky [...]". Dvaadvacet portrétů v hradním Mramorovém sále (a tedy i medailí) vzdává hold a obdiv předchůdcům Stanislava Augusta, ale stejně tak vyjadřuje královy vlastní ambice - vždyť hlavní místo v kruhu panovníků zaujímá obraz právě vládnoucího panovníka v korunovačním oděvu, několikanásobně větší než ostatní. Nabízí se tedy otázka, zda medailovou sérii neměla uzavřít působivější medaile s portrétem Stanislava Augusta? Je však pozoruhodné, že mezi všemi medailemi z doby vlády Stanislava Augusta není žádné dílo, které by krále představovalo v plném majestátu. Jeho busty na oběžných tolarech jsou krásnější. Na několika desítkách příležitostných nebo vyznamenávacích medailí se Stanislavova hlava objevuje v čistě klasickém stylu, jen výjimečně je zdobena vavřínovým věncem. Skvostnější portréty vytvořil, mimochodem na královskou objednávku, dvorní medailér Jan Filip Holzhaeusser, např. pro Stanislava Lubomirského, Szymona Bogumiła Zuga nebo - ironicky - Fridricha Viléma II (v roce 1786). Pokud bychom je porovnali s medailemi jeho současníků z řad evropských panovníků, působí Stanislav August jednoduše skromně. Na druhou stranu se dochoval jediný jednostranný stříbrný otisk (a voskový model uložený v Ermitáži) velké (průměr cca 80 mm) medaile se Stanislavem Augustem v majestátním poprsí, signovaný Holzhaeusserem. Nepřekročila hranice mincovny a není na ní uvedeno žádné datum. Domněnka některých seriózních badatelů (M. Gumowski, A. Więcek), že tato medaile byla připravena jako závěr medailérské série a že se uvažovalo pouze o náplni rubové strany, je sice lákavá, ale neprokázaná. Ostatně na této medaili lze nalézt jen málo analogií ke korunovačnímu portrétu v Mramorovém sále. Na druhou stranu Stanisław Leszczyński vstoupil do medailérské série jakoby "bočním vchodem". Ještě v roce 1797 psal o sérii jak správce mincovny Antoni Schroeder, tak sám král, aniž by Leszczyńského zmínil. Proto bylo někdy v roce králova odjezdu do Petrohradu nebo v roce jeho smrti rozhodnuto sérii doplnit o Leszczyńského. Je obtížné najít předlohu této medaile. Rapnicka předpokládá, že na ní byl přepracován obraz Stanislava I. ze série 20 portrétů, snad od J. B. Plersche, které zdobily zámecké chodby. Reichlův medailon mohl být využit i pro grafické vyobrazení - Christopha Weigla nebo anonymního autora z 18. století, s nímž medaile "vykazuje podobnost v zobrazení královy postavy, oděvu a doplňků". Na zbývajících 22 medailích vytvořených podle Bacciarelliho obrazů vidíme - jak se jim v té době říkalo - "boční portréty", tj. z profilu, zmenšené do kruhové podoby, při zachování nejdůležitějších atributů a insignií umístěných na obrazech, a dokonce s hlavou otočenou stejným směrem jako na portrétu. Medailonové portréty jsou stylisticky i technicky velmi korektní, věrné do detailů: umírající rytíř Ladislav Varnaňczyk na medaili navíc krvácí z rány na spánku.
Při rytí razidel si medailér možná nechal pomoci kresbami (tužkou a černou pastelkou) Jana Szeymetzlera, které vznikly v letech 1781-1783. Jedná se o věrné nadsázky, zmenšené na vhodný rozměr přibližně 44 x 35 cm, všech 22 portrétů bývalých králů a jako 23., zmenšený na bustu, fragment korunovačního portrétu Stanislava Augusta. Na tomto místě se vraťme k otázce medaile s portrétem Stanislava Augusta. Byla by 24. v pořadí. Záhadná je - možná až příliš volně zmiňovaná - shoda s účtem vystaveným 17. září 1797 královskému knihaři Kilemannovi na 4 pouzdra pro 24 medailí. Takové pouzdro muselo mít rozměry nejméně 25 x 40 cm. Dochovalo se ještě jedno krásné numismatické pouzdro Stanislava Augusta na 40 kusů velikosti tolaru, zdobené nahoře královským superexlibris obdobného rozměru 25 x 38 cm".
