Mimořádně vzácná medaile ražená u příležitosti korunovace Jana III Sobieského v roce 1676.
Položka, kterou Raczyński nezaznamenal! Ve sbírce Huttena-Czapského je ze čtyř medailí série SIC MUNITA TUTIOR pouze tato ražena ve stříbře. Czapski jí přisoudil mnohem vyšší stupeň vzácnosti (R5) než ostatním třem, zlatým medailím (R2).
Položka popsaná v naší čítance.
Těžko najít silnější doporučení.
Nesignovaná medaile.
Kopie ze slavné Potockiho sbírky s pilastrem na portrétní straně. Punc je překvapivě silně ražený.
Detaily vynikající, prakticky neobíhající. Horní partie vysokého reliéfu skvěle vyplněné. Pozadí s bodovými zářezy, na averzu odřené, ale zároveň mimořádně intenzivní, díky čemuž medaile vypadá výborně.
Intenzivní zrcadlení v kombinaci s vysokým reliéfem a extrémní vzácností nabízené medaile nenechává nikoho na pochybách, že se jedná o nejsilnější nabídku v rámci 2. limitované aukce. Velkolepý a velmi vzácný numismatický kousek.
Averz: poprsí krále v antické zbroji, obrácené vpravo, hlava ve vavřínovém věnci.
IOAN III D G REX POL M D LIT R PR (Jan III. z Boží milosti král polský, velkokníže litevský, ruský, pruský).
Reverz: Orel letící ke slunci, na prsou štít se Sobieského erbem.
SIC MUNITA TUTIOR (Takto vyzbrojen je bezpečnější).
Průměr 44 mm, hmotnost 27,15 g
Edward Raczyński ve svém "Kabinetu polských medailí" píše o emisích typu SIC MUNITA TUTIOR následující: "Soudě podle alegorie vyryté na rubové straně se zde umístěné medaile vztahují k volbě Jana III, o níž bychom zde měli hovořit podrobněji.
Sobieského vítězství u Chocně obrátilo všechny zraky ke šťastnému vojevůdci. Svolávací sněm byl naplánován na 15. ledna, volební sněm naopak na 20. dubna 1674, a to na Sobieského naléhání, aby nový král sám vedl vojsko proti Turkům; Sobieski prý měl tajný úmysl zdržovat pokusy ostatních kandidátů sjednotit své příznivce.
Přes tento velký spěch se přihlásilo mnoho uchazečů o polskou korunu. Papež obecně radil katolickému králi. Císař doporučil lotrinského vévodu, o kterého královna Eleonora, vdova po Michalu Wiśniowieckém, a císařovna, její matka, stály natolik, že Sobieskému nabídly, jak se tehdy říkalo, značnou sumu peněz za jeho pomoc.
Francie toužila po polské koruně pro vévodu Najburského, a ještě více pro syna slavného vévody Konděje.
Moskevský car uvažoval o polské koruně pro jednoho ze svých mladších synů, ale když se Polákům nelíbil, trval na Piastovi.
O polskou korunu se tak ucházel sedmihradský vévoda Apaffy, který slíbil své vévodství navždy připojit k Polsku a poskytnout 16 000 vojáků. Poláci se k tak velkým obětem stavěli nedůvěřivě, a protože proti němu vystupoval i císař, neměl kníže mnoho příznivců.
K těmto hlavním kandidátům bychom měli přidat ještě několik méně významných, a to následující: hrabě Tomáš de Soissons, starší bratr později proslulého vévody Evžena Savojského, vévodové modenští a parmští, vévoda vendomský, vévoda z Yorku, bratr anglického krále, vévoda oranžský, vévoda hannoverský a don Juan, přirozený syn Filipa III. španělského.
Zpočátku se zdálo, že královna vdova a vedle ní vévoda lotrinský budou mít nad ostatními navrch; ostatně protest Francie proti volbě vévody lotrinského přiměl mnohé polské pány k chladnému postoji vůči němu, což byl důvod, proč bylo královně vdově doporučeno, aby dala ruku jinému uchazeči, totiž mladému vévodovi Najburskému, ale ona, trvale připoutaná k vévodovi lotrinskému, o tom nechtěla ani slyšet.
Vedle těchto stran tvořila samostatnou stranu národní armáda s hejtmany, kterou tajně vedl Sobieski.
Pac, velký litevský kancléř, si všiml Sobieského záměrů, a aby se jim postavil na odpor, navrhl zákon, podle něhož by žádný Piastovec neměl být zvolen. Pacův návrh byl zamítnut, a když šlechta shromážděná na volebním poli začala hlasovat, Rusínské vojvodství na popud svého vojvody Stanisława Jabłonowského prohlásilo Sobieského králem. Velkopolsko, Malopolsko a část Litvy následovaly příkladu Rusínů. Pouze jeden Sobieski, stojící v řadách rusínské šlechty, dal svůj hlas knížeti de Condé. Pac, velký litevský kancléř, sice proti volbě Sobieského protestoval početným litevským kontingentem, ale brzy změnil názor, a tak byl Jan III. 21. května 1674 prohlášen králem.
Polský orel vyrytý na rubu těchto medailí, který nese na prsou erb Janiny Sobieské, prý naznačuje, že pod tímto znamením bude Polsko směleji stoupat ke slunci, tedy ke slávě.".
