Vzácná medaile ražená u příležitosti korunovace královského páru v roce 1676.
Autorem medaile je Jan Höhn mladší, signováno I. H. v průřezu ramene.
Pokud jde o vyobrazení na reversu, stojí za zmínku, že palma byla od pradávna považována za posvátný strom a symbol života. Její štíhlý kmen a listy tvořící korunu symbolizovaly směřování vzhůru k božství. Je příznačné, že ani obtěžkaná plody se palma neohýbala. Totéž se očekávalo od královského páru. Manželé, spjatí vzájemnou láskou, zdůrazněnou jmény vyrytými na kmeni a postavou Amora, se proslavili a sloužili své vlasti bez ohledu na útrapy a břemena. Palma také symbolizovala naději, že pod vedením Jana III Sobieského se země navzdory válečnému zpustošení nevzdá a posílí. Slunce s lidskou tváří, tyčící se nad celou scénou, je samozřejmě personifikací krále Slunce, jehož záře ozařuje republiku.
Skutečné mistrovské dílo jednoho z nejvyhledávanějších medailérů královopolského období Jana Höhna mladšího. Čisté, svěží a intenzivní zrcadlo v pozadí pouze se stopami oděru a vrypů. Reliéf vysoký, krásně exponovaný a nádherně zachovalý. Medaile, která zaujme svou nezaměnitelnou přítomností, kterou podtrhuje mnohaletá přirozená patina. Skutečný medailérský zázrak!
Vrchol naší 14. prémiové aukce!
Averz: dvě spojená poprsí, obrácená vpravo, s tenkým věncem kolem nich jako lemem.
Reverz: korunovaná palma s královskými jmény na kmeni, nad ní slunce v paprscích, v dálce panorama města, u stromu okřídlený Amor, pod ním nápis CORONATI 2 FEB 1676 (Korunován 2. února 1676)
CRESCANT CUM PALMIS NOMINA (Ať jména rostou s palmami)
Průměr 47 mm, hmotnost 31,49 g
Edward Raczynski ve svém "Kabinetu polských medailí" píše o emisích pro královský pár následující: "V předchozím čísle jsme citovali dopis, který Jan Sobieski napsal své snoubence jako důkaz své náklonnosti či spíše slabosti k ní. Jeho nástup na trůn a navíc ani uplynulá léta nezměnila jeho city ani převahu, kterou nad ním Marie Kazimíra měla.
Deset let po svatbě a rok po svém nástupu na trůn napsal Jan III. své manželce královně následující dopis:
"28. srpna ve vesnici nedaleko Potlic roku 1675."
"Jediná útěcha duše a srdce, nejkrásnější Marysieńko. Slzavý a úplně zničený nejedu, ale vleču se, protože už pátý den opouštím Pielaskawice, a to všechno proto, že můj magnet je vzadu, a ne vpředu; a je mnohem hezčí dívat se zp..... Ale že mi, mé srdce, vyznáváš lásku a že máš grande éspérance à parvenir a l'indifférence, a že mi radíš, abych ji hledal jinde avec mes ardeurs et avec mes tendresses, a přikazuješ mi, abych odepsal, nemohu jinak, než se rozplakat, neboť jsem si tak velký trest nezasloužil, myslet si o tom špatně a bát se pravého milujícího srdce a myslet si, že to nejen vyslovím, ale také o tom povolně napíšu. Když WM. mé srdce do Francie cestovalo, oživené, ani mi nedal, ani nedal, byl to žert s M. mým srdcem v manželské důvěře, ale teď vidím, že si musím dávat pozor na žerty, protože nikdy nemohu být veselý, tak doresnavant a všechny žerty budou mít u mne eternelle treve. A že MS. mé srdce už je z mého lože a ty jsi dal souhlas k tomu, co nepotřebuji, a co mám v sobě en horreur, to je také znamení derniérové indifférence, z níž se láska nikdy nevracela.
