Velmi vzácná emise ražená k 300. výročí připojení Toruně k Polsku z rukou křižáků v roce 1454.
Nesignovaná medaile.
Jediný archivní zápis z roku 1993.
Zakřivená.
Krásná kompozice medaile, vyobrazení Toruně a mimořádná vzácnost nás přesvědčují, že výskyt nabízeného exempláře vzbudí mezi pokročilými sběrateli polské medailérské tvorby velký zájem.
První uvedení v nabídce po více než 30 letech!
Averz: panorama města, kolem něhož je horda jezdců, k nimž se blíží muž, koně za otěže vede a podává mu listinu.
PRVSSICI FOEDERIS EXECVTIO PER FECIALEM DENVNCIATA MARIAEBVRGI A. C. 1454 D 6 FEBR (pruská spolková exekuce vyhlášená heroldem v Malborku roku 1454 dne 6. února).
Revers: Panorama města nad řekou, přes kterou vede most, ve městě je vidět obranný hrad, z něhož šlehá plamen a padá část zdi.
TER CENTVM ANTE ANNOS CRVCIATA THORVNIA NOCTE EXCVSSO EXVLTAT LIBERA FACTA IVGO 1754 (před třemi sty lety sužovaná od křižáků, Toruň v noci odhazuje jho 1754).
Stříbro, průměr 51 mm, hmotnost 37,19 g
Když si města Gdaňsk a Toruň nechala vyrazit medaili (a), učinila tak na památku významné revoluce, která v roce 1454 odňala Královské Prusko Teutonům a podřídila je Polsku. Medaile s čísly 409 a 410 jsou obzvláště pozoruhodné, protože zobrazují události související s touto významnou politickou změnou.
Na hlavní straně vidíme uvaděče neboli herolda pruských měst a stavů, který předává velmistru německých rytířů Ludvíku de Erlichshausenovi (b) list od těchto stavů, jimž platí poslušnost.
Na rubové straně je vyobrazeno dobytí hradu Toruň. Tato pevnost, která se nachází uprostřed města, byla údajně postavena spíše k udržení poslušnosti obyvatel než proti cizímu nepříteli; toruňští měšťané, kteří chtěli tento hrad dobýt, si pro tento podnik vybrali tentýž den, kdy velmistr obdržel v Malborku výpovědní list od stavů, o nichž jsme se právě zmínili.
Byl to čas masopustu, který byla místní mládež zvyklá trávit na zábavách, tancích a maškarádách. Vtaženi do spiknutí se mladíci, kteří si oblékli ženské šaty, blížili za veselého pokřiku k hradu. Žádné podezření nevzbudilo obvyklé veselí těch dnů; ostatně teutonští panoši, sdílející veselí toruňské mládeže, je pozvali na hrad. V té době se přestrojení dobrovolníci chopili zbraní, jimiž byli vybaveni, pobili stráže stojící u brány, a když se zmocnili hradu na znamení, že se jim jejich plán podařil, zapálili na vrcholu věže velký oheň.
Po dobytí hradu jej toruňští měšťané brzy zbořili tím, že pod něj nasypali popel, jak vyjadřuje naše medaile a jak dosvědčuje historik Baumgarten}.
