August II. silný, korunovační medaile 1697

format_quoteZde je kolekce korunovačních medailí ražených pro Augusta II (č. 273 - 282). Naši a saští historikové popisují tento slavnostní obřad následujícím způsobem.

Nejmilostivější pán (August II.) uspořádal 1. září 1697 slavnostní vjezd do Krakova.

Jeho korunovace se konala 5. září s velkolepostí, jakou Krakov dosud nezažil. Král byl oděn do stříbrného a zlatého brnění a na ramenou měl plášť z modrého axamitu, vyšívaný zlatými květy a lemovaný erminem. Na hlavě měl klobouk s bílým peřím co nejkrásněji zdobený. Radziejowski se jako primas tvrdošíjně přidržoval Kondelíkovy strany, proto kujavský biskup vykonával při korunovaci všechny povinnosti primase.

Když král přistoupil k velkému oltáři, u něhož na něj již čekal pontifikálně oděný kujavský biskup, padl na kolena, a pak, zatímco ležel na zemi, byly přednášeny litanie. Poté podle zvyklostí a předpisů obřadu, oděn do dyakonského roucha, opustil kapli, přičemž měl po pravici a levici dva biskupy. Vracejícímu se biskupovi v sandálech a bohatém plášti předal kyjevský biskup meč, kterým několikrát mávl ve vzduchu. Pak byl korunován, dostal žezlo a zvolal: Ať žije král! Mezitím zazněly výstřely z děl, král byl přiveden na trůn pod velmi drahým baldachýnem a zaznělo Te Deum laudamus. Při tomto obřadu ztichli myšlenkový biskup a korunní šermíř, protože obřad trval dlouho, a byli vyvedeni z kostela. Dokonce i sám král během korunovačního obřadu omdlel kvůli těžké zbroji, kterou měl na sobě, a velkému horku; brzy se však vzpamatoval a korunovace šťastně skončila. Po městě byly rozházeny stříbrné mince s nápisem králova jména a slovy "Ať vládne".

Korunovaci asistovalo několik tisíc hejtmanů, kteří stáli ve formaci po pravé ruce od Promníka směrem ke skladu soli, a saské vojsko po levé ruce v opačném směru.

Když korunovace skončila, vrátil se král pěšky na hrad, svlékl si šaty, v nichž byl korunován, a nařídil, aby mu byly dány jiné, pohodlné, nicméně skvostné a nákladné, a tak usedl ke stolu s kloboukem na hlavě. Král seděl na trůnu pod baldachýnem z červeného sametu, zdobeným zlatými volánky, na široké straně stolu, na úzké straně stolu seděl pasovský biskup jako císařův vyslanec. Naproti králi seděl posel braniborského kurfiřta baron Overbeck. Nalevo stáli u královského stolu úředníci; u dvou dlouhých stolů seděli biskupové, senátoři a další významní Poláci. Je obdivuhodné, že během celé korunovace nikdo nepromluvil na protest, přestože v Krakově bylo v té době mnoho krajanů.

Druhý den přijal král pocty na radnici. Král vyjel z hradu na koni ve velkém doprovodu. Byl oblečen po polském způsobu, v kožichu s modrým sametovým svrškem, podšitým zlatým suknem; pod kabátem měl šaty ze stříbrného sukna, podšité dynamity, na hlavě čepici z modrého sametu a v ruce palcát. Když měl král na radnici pontifikální oděv, 24 radních mu vzdalo hold měšťanů pouhým políbením kolena. Pak se šest radních vrhlo králi k nohám a ten je povýšil do šlechtického stavu. Prostým lidem byli toho dne darováni čtyři pečení voli, zkrátka vše probíhalo velkolepěji než dříve při podobných ceremoniích, kdy král vjížděl do Krakova, aby přijal korunovaci a pocty.

Králova manželka nechtěla jet s králem do Polska, protože nechtěla opustit luteránskou víru a nebyla korunována, protože zákon chtěl, aby král a královna byli katolíky, a králi to vadilo méně, protože měl Poláky také velmi rád.

V této době se podle polských zvyklostí nemohl konat pohřeb krále Jana Sobieského, a to z toho důvodu, že na něj nebyly učiněny žádné přípravy, neboť republika se nemohla s rodinou zesnulého krále nijak dohodnout na nákladech na jeho pohřeb.

Zde je popis korunovace Augusta II. Ještě důležitější než tento popis je pro historika znát ducha lidu v Polsku a na Litvě v době korunovace zmíněného panovníka; tento duch ukáží přiložené dopisy velkého hejtmana Koruny Jablonowského a velkého hejtmana Litvy Sapiehyformat_quote