Vzácný a vyhledávaný nominál z nejprestižnější zlaté emise po Grabského reformě.
Bankovka opatřená certifikátem PMG se stupněm PMG 65 EPQ.
Při pohledu na bankovku přes desku vidíme pouze mírné zeslabení špičky pravého dolního rohu. Zbytek bankovky je dokonale zachovalý.
Bankovka v tiskařsky čerstvém, naprosto přirozeném stavu s druhým nejvyšším stupněm v registru PMG. Pouze dva exempláře mají vyšší hodnocení.
Položka, která vzhledem ke špatné kvalitě tisku jen zřídka získává vysoké hodnocení PMG, přičemž příplatek EPQ je obzvláště vzácný. Výjimečný kus, který po zuřivém dražení poputuje do sbírky zaměřené pouze na nejzachovalejší exempláře.
V roce 1919 byl přijat zákon o názvu budoucí polské měny a o zřízení Polské banky. Předpokládalo se, že v krátké době bude možné vyměnit polské marky za zloté. Jediným důvodem, jak se tehdy zdálo, proč nebylo usnesení realizováno, byl nedostatek platebních prostředků nesoucích hodnotu nové měny. Tíživá situace znovuzrozené země měla vliv na to, že bylo rozhodnuto zavést do oběhu pouze bankovky. Vzhledem k tomu, že v zemi chyběla moderní tiskárna, byly zakázky zadávány v zahraničí. Kvůli spěchu byl návrh polských papírových peněz ponechán v rukou grafiků zaměstnaných v tiskárnách, které měly bankovky vyrobit. K objednávce byly přiloženy fotografie populárních podobizen Tadeusze Kościuszka a Józefa Poniatowského.
Původně se počítalo s deseti nominálními hodnotami, které měly jít do oběhu. Nižší nominální hodnoty od 1 do 50 zlotých vytiskla v roce 1919 Banque de France. Naproti tomu bankovky v nominálních hodnotách od 100 do 5 000 zlotých vytiskla v roce 1920 londýnská tiskárna Waterlow & Sons Limited.
V roce 1924 proběhla v Polsku měnová reforma, v jejímž důsledku byly polské marky převedeny na zloté. V den otevření Polské banky bylo do oběhu povoleno šest z deseti nominálních hodnot. Bankovky v nominálních hodnotách 1 a 2 zloté byly dány do oběhu jako propustky ministerstva financí, ale nebyly opatřeny příslušnými přetisky informujícími o této skutečnosti. Dvě nejvyšší nominální hodnoty, 1 000 a 5 000 zlotých, rovněž nebyly dány do oběhu. Tyto bankovky nebyly dány do oběhu, protože jejich nominální hodnota byla příliš vysoká.
Grafická úprava bankovek objednaných v roce 1919 se drží novobarokního stylu. Pouze pro bankovku 10 zlotých je charakteristická secesní geometrizace prostoru. Počínaje nominální hodnotou 50 zlotých je grafická úprava jednotlivých nominálních hodnot obohacena o ornamentální motivy v podobě akantových listů, svazků ovoce, mušlí, palmet a giloší.
Hlavním akcentem na averzní straně každého nominálu je poprsí národního hrdiny. Na reverzní straně bankovek v hodnotě 5, 20, 50, 100 a 500 zlotých se na výšku portrétu Kościuszka nebo Poniatowského nacházel bílý orel s otevřenou korunou.
V polovině roku 1924 byl na peněžním trhu nedostatek papírových peněz, které se nejčastěji používaly v běžném životě. Vzhledem k situaci bylo rozhodnuto o tisku bankovek v nominálních hodnotách 5, 10 a 20 zlotých. Tímto úkolem byly pověřeny Státní grafické závody ve Varšavě. Na bankovkách vytištěných ve Varšavě bylo změněno datum vydání na 15. července 1924, znění právní doložky a podpisů.
