Varianta vzoru označená sérií A. a pořadovým číslováním. Šikmý červený tisk "MODEL" ve dvou řádcích.
Bankovka opatřená certifikátem PMG se stupněm PMG 65 EPQ.
Krásně zachovalá bankovka s druhým nejvyšším stupněm v registru PMG. Přírodní.
Vzácnější a vyhledávaný vzor, který je vzhledem k nízké dostupnosti oběžného provedení v atraktivním stavu dochování ochotně zařazován do sbírek oběžných bankovek.
V roce 1944 se polské země dostaly pod sovětský vliv. V roce 1944, po vyhnání německých vojsk za řeku Vislu, byl zorganizován nový měnový systém. Vzhledem k pokračující válce nebyl návrat Polské banky z Londýna možný a komunistické úřady nesouhlasily se zachováním činnosti emisní banky v Polsku. Koncem srpna byl zřízen Ústřední pokladní fond, který vydával papírové zloté s datem emise 1944. Kurz zlotého byl vyrovnán s kurzem rublu. V polovině ledna 1945 byla založena Polská národní banka, která převzala povinnosti centrální banky. Při výměně zlotých emisní banky v Polsku za zloté NBP bylo povoleno vyměňovat v poměru 1:1 částku 500 zlotých za každou dospělou osobu.
Aby se v zemi obnovila tržní rovnováha mezi peněžním oběhem, mzdami a cenami, byla nutná druhá měnová reforma. O její potřebě se začalo uvažovat v roce 1947. Tehdy byla zahájena příprava nových měnových znaků v podobě mincí a bankovek, které měly být uvedeny do oběhu.
Měnovou reformu zavedl Sejm zákonem z 28. října 1950. Tehdy byla zavedena nová peněžní jednotka s paritou 1 zlotý =
Výměna peněz z roku 1950 nebyla nijak omezena, ale byla stanovena velmi krátká lhůta pro výměnu. Došlo k ní v poměru 100 starých zlotých za 1 nový zlotý. V roce 1950 se ceny a mzdy přepočítávaly kurzem 100:3. Zavedení takového poměru starých zlotých k novým zlotým při výměně mělo za následek výrazné snížení reálné hodnoty peněz v držení obyvatelstva. Cílem měnové reformy v roce 1950 bylo zabránit inflaci a zvýšit kupní hodnotu zlotého.
